ŽIVOČIŠNÁ ŘÍŠE

Rakouští myrmekologové objevili letos v Podyjí nový druh mravence, jehož areál rozšíření zasahuje i na území jižní Moravy. Jeho celé vědecké jméno zní Lasius austriacus Schlick-Steiner, 2003.

Objev nového hmyzího druhu v tropech je běžná věc,ale v dobře prozkoumané oblasti střední Evropy jde o vzácnou událost. I naše příroda tedy dosud skrývá neobjevená tajemství,o to větší radost mohou pak vědci mít z jejich odhalení.
Mravenci se vyvinuli z druhohorních samotářských vos a některé vosí zvyky mají dodnes. Stejně jako vosy zakládají někteří mravenci nová hnízda tzv. nezávislým způsobem. Oplodněná samička odlomí křídla a začne si hloubit komůrku. Když je hotová,vyrazí jako vosa na lov, protože nemá v těle žádné zásobní látky, ze kterých by mohla čerpat. Hnízdo musí občas opouštět až do narození prvních mravenců a svůj plod jako vosí královna krmit ulovenou kořistí.
Opouštět hnízdo je ovšem nebezpečné, takže královna někdy zahyne násilnou smrtí dřív, než se prvních mravenců dočká. Stejně jako královny vosíků (Polistinae), tak i mravenčí královny se někdy sdružují v jakási „stavebně bytová družstva“.Tomuto jevu se říká pleometróza a její význam tkví v tom,že z osazenstva primární komůrky se většinou některá královna přece jen prvních mravenců dožije. Pokud je jediná, není tu žádný problém, pokud je jich víc, končí společné úsilí bitvou o dominanci. Poražené královny jsou vyhnány a vlády se ujímá jediná dominantní matka. Tento typ nezávislého zakládání se nazývá polouzavřený (semiklaustrální) systém.

Bohaté nevěsty a rodinné klany
Vývojový odklon od původní vosí strategie zakládání hnízd učinili mravenci, kteří své královny vybavují jako bohaté nevěsty značným tukovým „věnem“.Takové královny už nemusí vycházet lovit, ani se sdružovat do perspektivně nejistých skupinek. Tyto královny mají tolik zásob, že si mohou dovolit „privátní byt“ přímo a zcela se v něm od světa izolovat. Svůj plod a nakonec i sebe živí na úkor svých tukových zásob a svalové hmoty odvržených křídel. Nezávislý způsob zakládání tohoto typu se nazývá uzavřený (klaustrální).
Jiní mravenci drží své nevěsty pěkně zkrátka a nikam daleko je nepouštějí. Žádná velká nezávislost se nekoná a nevěsty po svatbě zůstávají doma. Tento způsob rozšiřování je pro mladé královny bezpečný, jsou však neustále „pod dohledem“ a za svoji bezpečnost platí tím, že si světa moc neužijí. Takováto hnízda se šíří po krajině jako kruhy po vodě, dělí se štěpením a nakonec vytváří tzv. polykalické kolonie příbuzných hnízd (polygynní mraveniště sdružená do hierarchicky uspořádaných kolonií matečného a dceřinných hnízd), které mohou zaujímat
plochu až  270 ha (rekordní kolonie v Japonsku). Protipólem je taktika odletu královen naslepo do krajiny. Pro královny je nebezpečná, ale jedině tak lze úspěšně obsadit i malá izolovaná území vhodná k osídlení.

Člověk a mravenec
Člověk si všiml mravenců už v dávnověku a z historických dob je doloženo, že tento zvláštní hmyz přitahoval jeho pozornost. Už Šalamoun radil : „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se,jak žije, ať zmoudříš“.
Vědci přišli i na to, že ani mravenčí žaludek není tak docela soukromá záležitost, že jeho valnou část, zvanou volátko, lze považovat za jakýsi sociální žaludek, nedílnou součást „státního skladu potravin“, ze které je krmena královna, plod, družky i paraziti, kteří o potravu dokáží požádat. Soukromá část žaludku, tzv.žláznatý žaludek, je pod autocenzorským dohledem preventrikulárního ventilu, který propustí jen takové množství potravy, aby mravenec nezemřel hlady. Však také lidé mají o mravencích vysoké mínění (faraoni jsou problém teprve století), které se hezky odráží třeba v Sekorových pohádkách o Ferdovi. Organizace mravenčího života však nedává jednotlivci žádnou svobodu jednání a možnost věnovat se „zištně“ sám sobě a tak se nedivme,že profesor J. Obenberger (1892 – 1964) ještě před „Únorem 48“ rád uváděl,že mraveniště je dokonalý komunistický stát.

Ošklivá státní tajemství
Za ideologicky nablýskanou fasádou totalitních států se však skrývá nejedno ošklivé tajemství a u mravenců tomu není jinak. Takzvané závislé zakládání je jen hezký vědecký eufemizmus pro krádež cizího mraveniště. Mravenci proto mají už v základech svých států zabudováno svržení zákonné vlády, lživou propagandu, násilné vystěhování i vraždu, to vše dovršeno konfiskací majetku bez náhrady.
Kdo chce, může si vzpomenout na prof. Obenbergera. Tato taktika založení státu má své ekonomické důvody. Komu je zatěžko investovat do věna nebo vystavit nevěsty nebezpečí „cesty za chlebem“, musí se postarat o to, aby nevěsty byly atraktivní a uměly se vetřít. Normálně se mravenci poznávají podle specifického hnízdního pachu, který si po narození v tzv.“časné fázi pachového vtištění“ vštípí na celý život do paměti a podle kterého rozlišují všechny věci ve smyslu cizí – domácí. Mravenec z cizího mraveniště je okamžitě rozpoznán a zabit.
Zlodějská královna má tedy před sebou nesnadný úkol. Nejen, že musí proniknout do jiného mraveniště, ale toto mraveniště ani nepatří mravencům jejího druhu! Vždycky jde ale o  příbuzné a ti na nezvanou návštěvu nakonec doplatí. Při průniku do hnízda se královna prokáže falešnou pachovou průkazkou. Její vůně je natolik atraktivní, že osádce hnízda připadá ještě „pravější“ než pachová průkazka jejich vlastní matky a tak se mnohdy sama podílí na jejím vyhnání či vraždě. Příbuzenská návštěva pak domácím mravencům přenechá péči o vlastní potomstvo a protože pomocní mravenci časem vymřou, převezmou vetřelci s veškerou prací i vládu v mraveništi.

Otrokáři a otroci
Pokud nově narození mravenci hnízdní agendu nepřevezmou a věnují se jen své toaletě,hrozí pozvolným vymřením pomocných mravenců hnízdu zkáza. Proto jsou uchvatitelé nuceni stavy pomocných mravenců doplňovat loupeživými výpravami. Neloupí samozřejmě dospělce, byly by problémy s pachovou průkazkou, ale kukly.
Vylíhlí pomocní mravenci (otroci) si vštípí pach otrokářské kolonie jako pach domova a své otrokáře považují za sourozence a macechu za matku. Tento typ trvalého otrokářství provozují třeba naše amazonky (Polyergus rufescens). Jediné, co perfektně ovládají, je vystopování a přepadení i velmi vzdálených mravenišť pomocných mravenců. Kusadla amazonek mají srpovitý tvar a hodí se jen k boji. Nejen, že amazonky nemohou pracovat, ale dokonce se ani samy nedokážou najíst a tak musí  být svými otroky krmeny.

Příbuzní se i vraždí
Mravenčí „civilizace“ pokročila natolik, že někteří přišli na to, že není nutné kvůli krádeži domácí paní vraždit, že stačí nastěhovat se do trvalého podnájmu. Taková královna už ani vlastní dělnice nepotřebuje, těch pomocných totiž neubývá a tak se z jejích vajíček rodí už jen pohlavní generace. Pokud si královna neumí vyrobit falešnou pachovou průkazku, může to řešit „xerokopií“. Královna Doronomyrmex pronikne do pomocného hnízda a na chvilku paralyzuje domácí dělnice sekretem zadečkové Dufourovy žlázy. Sekret působí jako „dobře mířená pomluva“ a mravenci se začnou mezi sebou prát.
Vetřelkyně se zatím dostane k domácí matce. Tu ovšem nezavraždí, ale začne ji hladit a olizovat a přenáší tak na sebe její pach. Když „chemická pomluva“ vyprchá a mravenci se zklidní, najdou už dvě pachově identické matky.
Stejnou „chemickou pomluvu“ používá k průniku do hnízda i extrémní masový vrah, královna Harpagoxenus sublaevis. Ta ovšem využívá domácí rvačky k tomu, že celé osazenstvo vyvraždí. Zůstává jen plod, který posléze dozraje v pomocné mravence. Protože se dělnice Harpagoxena k žádné práci nemají, jsou podobně jako amazonky nuceny pořádat loupeživé výpravy. V jejich hnízdech tak lze nalézt až tři druhy otročících dělnic. Věru podivný mravenčí internacionalizmus s vedoucí úlohou Harpagoxena sublaevis!
Někdy je průnik do pomocného hnízda umožněn  bizarně získanou pravou průkazkou. Královna Lasius umbratus si vyčíhá osamělou dělnici pomocného mravence, zabije ji a nožičkami a tykadly na sebe přenese její pach. Nakonec ji ještě sežvýká do kuličky a takto vybavena pronikne až k domácí královně a zabije ji. Stejného výsledku dosáhne královna Lasius mixtus prostým časovým posunem průniku do hnízda do chladných dnů podzimu nebo časného jara. Zimou ztuhlí mravenci jsou neagresivní a otužilá vetřelkyně toho využije k vraždě a zcizení mraveniště.

Nejlínější loupežníci
Korunu všemu tomuto nepoctivému snažení nasazuje mravenec Teleutomyrmex schneideri.  Jeho královny pronikají do hnízda Tetramorií i ve větším počtu, domácí matku sice nevraždí, ale usadí se jí na zádech a už neslezou. Jejich tělo je přizpůsobeno životní pozici zakřivením břišní strany a velkými drápky na nožičkách. Mají-li hlad, přesunou se k hlavě hostitelky a kradou jí potravu od úst. Voní přitom tak přesvědčivě, že jsou domácími dělnicemi opečovávány více než vlastní matka. Samozřejmě už žádné dělnice neplodí, pouze nové pohlavní generace. Jsou však za svůj životní komfort na úkor jiných trestány celkovou degenerací. Zbaveny uměle své hostitelky záhy umírají, nejsou už schopny nejen se o sebe postarat, ale ani se samostatně pohybovat.
Jak je vidět, odhalila myrmekologie překvapivé množství hříšků na čistém štítě mravenčí pověsti. Do obecného povědomí však nepronikly a tak pro většinu lidí zůstávají mravenci symbolem pracovitosti a obětavosti. Snad proto si světoznámí myrmekologové Wilson a Hölldobler neodpustili bonmot, že „mraveniště je důkazem, že komunizmus v praxi může fungovat. Karel Marx pouze pracoval se špatným živočišným druhem“.Mravencům je to naštěstí jedno a dál si žijí podle svého.

CO NEVÍTE O MRAVENCÍCH
Zatím bylo popsáno o něco méně než 10 000 mravenčích druhů a nejméně dvakrát tolik na své objevení teprve čeká. Celkem je na světě zhruba deset tisíc biliónů mravenců,kteří váží stejně jako veškeré lidstvo.
Aby člověk dokázal totéž co mravenec,musel by běhat s 300 kg břemenem několikrát denně sem a tam po 15 km dráze rychlostí 24 km/ hod.
Mravenci určují vývin stovek druhů rostlin a živočichů a jsou hned po žížalách největšími přemisťovateli zeminy na planetě
Mravenčí dělnice nemusí mít jednu uniformní velikost. Největší velikostní rozdíly jsou asi u tropických listových mravenců rodu Atta, kde obří vojáci váží 300 x více než nejmenší dělnice.
Zvláštní kastu „vrátných“ najdeme u našeho mravence Camponotus truncatus.Ten žije uvnitř větviček a svou hlavou přesně ucpává vchody do hnízda tak,že nejsou zvenku zjistitelné. Reaguje pouze na speciální signál normálních dělnic. Teprve pak trochu ustoupí a vpustí je dovnitř nebo ven.

Kdo obývá mraveniště
Základem každého mraveniště je plodná samička,které se u mravenců říká královna nebo matka (= oplodněná  královna ).Může být v mraveništi jediná ( monogynie ),může jich být více,ale dominantní a funkční je jen jedna ( funkční monogynie ),nebo je funkčních královen několik ( oligogynie ) až mnoho ( polygynie ).
Nejběžnějším obyvatelem mravenišť jsou neplodné zakrnělé samičky zvané dělnice. Jak jejich název napovídá,vykonávají veškeré práce,nutné pro chod mraveniště. Pokud někdy snesou vajíčka,jsou neoplozená a nejsou-li sežrána,vylíhnou se z nich samečci.
Primárně okřídlení samečci jsou normálně produktem neoplozených vajíček královny a v mraveništi se vyskytují spolu s panenskými neoplozenými královnami většinou jen v období před rojením. Výjimkou jsou třeba naši dřevokazi ( Camponotus ),kde pohlavní generace přezimuje a rojí se až příští léto.
Mraveniště bývá domovem i spoustě dalších nemravenčích podnájemníků, které můžeme dělit na hosty vítané, trpěné a na vyslovené nepřátele. Jich si však  v tomto článku všímat nebudeme.

Jak se pozná mravenec
Tohle zdánlivě zbytečné „jak“  má své oprávnění. Někteří mravenci vypadají hodně neobvykle a mnohdy to,co na první pohled vypadá jako mravenec,mravenec není. Mnoho živočichů se totiž snaží mravence napodobit,protože mravenci nebývají zrovna oblíbenou kořistí a jejich kusadla a jed mohou být leckomu nepříjemné. Nejmarkantnějším znakem mravenců jsou lomená tykadla. První článek zaujímá skoro polovinu jejich délky a nazývá se násadec ( scapus ).Další část je tvořena řadou drobných článků zvaných dohromady bičík ( funiculus ),jehož koncová část bývá často ztlustlá v kyj ( clavus ).Druhým příznačným znakem mravenců je tělní stopka mezi hrudí a zadečkem. Bývá jednočlenná nebo dvoučlenná. Zadeček tak nikdy nenasedá přímo na hruď jako třeba u much a je vždy od hrudi dobře rozeznatelný ( na rozdíl od brouků ).

Jak se žení mravenec
Mravenčí svatba je záležitostí oněch primárně okřídlených jedinců,kteří se v hnízdě objevují alespoň jednou v roce,aby pak mraveniště náhle opustili a hnáni endogenním rytmem se setkali v rámci rojení s pohlavními jedinci ze všech mravenišť v okolí. Roje mravenčích svatebčanů čítají ohromná množství jedinců  a víří na tzv. pářicích místech ,což jsou různé krajinné markanty jako paseky,nápadné stromy,vrcholky kopců,kostelní věže a podobně. Tento způsob páření se nazývá masově agregační a je typický pro druhy ,jejichž hnízda mají velké množství mravenců.